Obec
Základní jednotkou administrativního členění je v ČR obec. Podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, je obec veřejnoprávní korporace, která má vlastní majetek a hospodaří s ním, má vlastní prostředky a sestavuje svůj vlastní rozpočet. Toto samosprávné společenství občanů má zákony garantovanou autonomii a ve svém obvodu pečuje v souladu s místními předpoklady a zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče, potřeby bydlení, ochranu a rozvoj zdraví, dopravy a spojů, potřebu informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku.
Pokud realizace výše uvedených potřeb přesahuje možnosti dané obce, lze navázat účelovou spolupráci s dalšími. Ta se využívá nejčastěji při zajištění vodovodů, kanalizací, plynofikaci nebo dopravní obslužnosti.
Česká republika patří v rámci EU k zemím s nejvyšším počtem obcí na počet obyvatel. Má rovněž z tohoto pohledu i velmi hustou strukturu osídlení. Tyto základní atributy do značné míry i ovlivňují způsob řízení a výkonu správy věcí veřejných.
Ve velikostním rozložení obcí převažují malé obce o velikosti 200–499 obyvatel. Ze stejného grafu jsou vidět i rozdíly mezi jednotlivými kraji. Například v Moravskoslezském kraji je zastoupeno větší procento obcí v rozpětí od 1 000 do 1 999 obyvatel a na druhé straně je Kraj Vysočina, kde je největší podíl nejmenších obcí do 199 obyvatel a malé obce do 999 obyvatel v součtu tvoří 90 % všech obcí.
Z celkového počtu 6 254 obcí a 4 vojenských újezdů jich je 89 % menších než 2 000 obyvatel. Ovšem celkově v nich žije „pouze“ čtvrtina obyvatelstva.
Za předpokladu, že má obec více než 3 000 obyvatel, může požádat předsedu Poslanecké sněmovny o statut města. Zákon o obcích rozlišuje ještě územně členěná statutární města. Ta jsou svou vnitřní strukturou odlišná – mohou se členit na samosprávné městské obvody nebo části. Celkem jich je v České republice 25: Kladno, České Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Liberec, Jablonec n. Nisou, Hradec Králové, Pardubice, Jihlava, Brno, Zlín, Prostějov, Olomouc, Přerov, Chomutov, Děčín, Frýdek-Místek, Ostrava, Opava, Havířov, Most, Teplice, Karviná, Mladá Boleslav. Hlavní město Praha má zvláštní postavení, neboť je obcí a zároveň vyšším územně správním celkem a řídí se podle svého zákona. Má také statut města a na jeho základě se dělí na městské části, které na rozdíl od městských obvodů a městských částí statutárních měst mají svou právní subjektivitu.
Vedle demografického rozdělení obcí rozlišujeme dělení podle rozsahu výkonu přenesené působnosti. Jedná se o agendu, kterou obce převzaly od státu s cílem přiblížit ji občanům. Podle šíře agendy rozlišujeme obce I., II. nebo III. typu.
Obce I. typu jsou obce se základní působností
Přenesenou působnost v základním rozsahu vykonává všech 6 254 obcí. Je jím např. evidence obyvatel, projednávání přestupků, zajišťování úkolů v požární ochraně a při organizaci voleb, mají též působnost ve věcech shromažďovacího práva, poskytování ověřených výstupů z informačních systémů (Czech POINT), některé obce poskytují služby vidimace a legalizace. Kromě toho jim může být svěřena pravomoc matričního nebo stavebního úřadu.
Obce II. typu jsou obce s pověřeným obecním úřadem
Tyto obce pracují nejen pro občany ve svém území, ale slouží jako centrum pro okolní obce a jejich občany. Obcí II. typu je v České republice 388 (+ 22 pražských městských částí). Tento údaj je do určité míry zkreslený, neboť některé jsou zároveň obcemi III. typu (viz další kategorie). Obcí pouze s pověřeným úřadem je 183. Vedle přenesené základní působnosti vykonávají například úkoly na úseku ochrany přírody a krajiny, volebních záležitostí a krizového řízení. Prostřednictvím sociálních pracovníků zajišťují i sociální práce v rámci zákona o hmotné nouzi. V neposlední řadě vedou agendu rybářských lístků.
Obce III. typu jsou obce s rozšířenou působností
Působnost takových obcí je rozšířena na celé spádové území (správní obvod). Mezi typické agendy v přenesené působnosti patří vydávání občanských a řidičských průkazů a cestovních pasů. Obce mají kompetence živnostenských úřadů a plní úkoly podle zákonů, které jim výslovně svěřují vybrané kompetence. V současné době jich je 205. 22 pražských městských částí vykonává stejné kompetence jako obce s rozšířenou působností.
Bylo by dobré se zmínit i o největších sídlech. Na prvním místě je hlavní město Praha s 1 297 449 obyvateli, následované Brnem s 377 028 obyvateli a Ostravou s 292 681 obyvateli. Nad stotisícovou hranici se pak dostávají ještě Plzeň se 169 858 obyvateli, Liberec se 103 288 obyvateli a Olomouc se 100 154 obyvateli. Těsně pod stotisícovou hranicí jsou krajská města České Budějovice (93 513), Ústí nad Labem (93 248), Hradec Králové (92 897) a Pardubice (89 638). V těchto největších městech České republiky žije čtvrtina všech obyvatel ČR.
Kraj
Vyšší územní samosprávné celky – kraje požívají obdobně jako obce určitou míru autonomie. Organizační struktura a působnost krajů jsou stanoveny především v zákoně č. 129/2000 Sb., o krajích. Je jim garantována nezávislost při nakládání s vlastním majetkem, sestavování rozpočtu a hospodaření.
V rámci samostatné působnosti vedle hospodaření s vlastním majetkem a tvorby rozpočtu kraje zpracovávají koncepce
a strategie pro všestranný rozvoj území kraje, mají právo se vyjadřovat k návrhům státních orgánů, které se dotýkají jejich působnosti. Zastupitelstva vyšších územních samosprávných celků mohou Poslanecké sněmovně podávat návrhy zákonů. Vykonávají zřizovatelské funkce zejména ve vztahu ke školským a zdravotnickým zařízením a ústavům sociální péče, poskytují granty a vykonávají agendu související s čerpáním prostředků ze strukturálních fondů.
V přenesené působnosti vykonávají kraje státní správu svých obvodů například kontrolou vedení matričních knih, poskytováním informací oprávněným subjektům z evidence obyvatel nebo registrací dobrovolných svazků obcí. Provádí dozor nad výkonem přenesené působnosti obcí, přezkoumávají rozhodnutí ve věcech přestupků a jiných správních deliktů, poskytují metodickou pomoc. Provádí státní správu na úseku pohřebnictví, veřejných sbírek, ochrany přírody a krajiny, ochrany evropsky významných lokalit, na úseku obchodování s ohroženými druhy zvířat, posuzování vlivů na životní prostředí a státní správu na úseku odpadů.
Ve věci školství přezkoumávají rozhodnutí ředitelů škol a školských zařízení. Dále vykonávají sociálně‑právní ochranu, což vyplývá z §4 zákona č. 359/1999.
Pro ilustraci demografických údajů krajů slouží tabulka č. 1. Jsou z ní patrné násobné rozdíly jak v rozloze, tak počtu obcí. V případě počtu obyvatel můžeme použít jako referenční hodnotu milion obyvatel. Tu přesahují vedle hl. m. Prahy ještě tři další kraje – Středočeský, Moravskoslezský a Jihomoravský. Nejméně obyvatel žije v krajích s nejmenší rozlohou – Karlovarském a Libereckém.
Podle hustoty zalidnění je zcela logicky nejhustěji osídleným místem hlavní město Praha s počtem 2 267 obyvatel na km2. Nadprůměrnou hustotu vykazuje také Moravskoslezský kraj – 223 obyvatel/km2. Středočeský kraj, ač nejlidnatější je v tomto porovnání až na devátém místě díky své rozlehlosti. Nejmenší hustotu obyvatel naopak shledáváme v Jihočeském kraji – 63 obyvatel/km2.
Signifikantní je i pořadí krajů podle počtu obcí na jejich území. Opět lze nalézt nejvíce obcí na území Středočeského kraje, a to 1 144. S výrazným odstupem pak v kraji Vysočina 704 obcí, přičemž nad 600 obcí je ještě v Jihomoravském a Jihočeském kraji. Nejméně obcí je analogicky v nejmenších krajích, a to v Karlovarském a Libereckém.
| Česká republika / Kraje | Rozloha v km2 | Počet obyvatel | Hustota osídlení (obyv./km2) | Počet obcí |
| Hl. m. Praha | 496,1 | 1 124 473 | 2 267 | 1 |
| Středočeský | 11 016,10 | 1 287 098 | 117 | 1 144 |
| Jihočeský | 10 058,00 | 628 925 | 63 | 624 |
| Plzeňský | 7 561,00 | 555 265 | 73 | 501 |
| Karlovarský | 3 314,30 | 286 898 | 87 | 134 |
| Ústecký | 5 334,60 | 808 813 | 152 | 354 |
| Liberecký | 3 163,40 | 431 244 | 136 | 215 |
| Královéhradecký | 4 759,00 | 542 680 | 114 | 448 |
| Pardubický | 4 518,90 | 507 252 | 112 | 451 |
| Vysočina | 6 795,60 | 503 580 | 74 | 704 |
| Jihomoravský | 7 195,10 | 1 168 291 | 162 | 673 |
| Olomoucký | 5 266,90 | 631 830 | 120 | 402 |
| Zlínský | 3 963,00 | 582 705 | 147 | 307 |
| Moravskoslezský | 5 427,60 | 1 211 825 | 223 | 300 |
| Česká republika | 78 869,70 | 10 270 879 | 130 | 6 258 |
Data k roku 2016